Michala Tomanová: Jen tak si svobodně uklidit

„Jakeše do koše, Masaryka na stovku!” skandovala jsem si doma před 27 lety ještě dlouho po demonstracích. Líbilo se mi, jak se to pěkně rýmuje i nerýmuje. Byly mi čtyři roky a vnímala jsem, že se děje něco velkého, ale spíš mě bavilo rajtovat tátovi na ramenou, vyvolávat hesla a zvonit klíči. Atmosféra jednoty při demonstraci je silná a opojná. I letos na Staromáku byla. Zítra je 17. listopad, oslava svobody, a já přemýšlím, co budu dělat. Asi uklízet.

Před měsícem se děly na české politické scéně moc divné věci, které vyburcovaly velikánský odpor. A pak jsme se vrátili domů a museli zas žít sami za sebe. Teď navíc ještě s tím, jak dopadly volby pod sochou Svobody. Vypadá to, že už vážně přišel čas přijmout tu zodpovědnost a stát se tím nejlepším prezidentem ve svém vlastním státě.

Co teď? Na začátku funkčního období je potřeba uklidit. Znáte systém uklízení podle Marie Kondo? Je geniální. Je to asi takhle:

  1. Vyházíte všechny věci stejného typu na jednu hromadu – nesmíte ovšem zapomenout na zapadlé kusy roztroušené po bytě. Zkontrolovali jste i tajné šuplíky a police, kam dosáhnete jen na štaflích?
  2.  Každou věc vezmete do ruky. To je moc důležitý, všechno musí přijít na přetřes.
  3. Vnímáte pocity, které vám daná věc způsobuje. Když cítíte takové to radostné, až dětské tetelení, věc zůstává. Naopak jakákoliv známka negativity posílá věci na další cestu za Jakešem nebo do charity. Když věc nevzbuzuje nic, tak taky. Nicoty už bylo dost. Je na čase obklopit se jenom tím, co máte rádi.
  4. Milované věci pak uklidíte na jejich místo (pohromadě všechny stejného typu). A tak nějak se to stane, že jste spokojení.

Náš mikrosvět vždycky kopíruje ten velký tam venku. A jak tak koukám, vypadá to na celosvětový úklid.

  1. V jakém stavu je naše planeta? Nemusíme to složitě zjišťovat, Leonardo to udělal za nás. Upřímně? Průser.
  2. Při úklidu musí přijít na přetřes opravdu všechno. Nenávist, předsudky, zloba, arogance, xenofobie a ostatní strachy. Stačí otevřít noviny nebo diskuse rozhořčených a dotčených. Sype se to ze všech stran.
  3. Ten tetelivý pocit přichází, když vypnu všechny zdroje informací, z nichž mám chuť někoho profackovat. Proč bych si to dělala? A tak z toho, co mám kolem sebe, vybírám jen to, co mi dělá radost. A hele, co je dobrých zpráv! V Americe žije rodina, která neprodukuje žádný odpad, a u nás to má zelenou, ve Francii dávají prošlé jídlo potřebnýmAdidas vyrábí boty z plastů vylovených z oceánu a v Praze konečně zase otevřeli studium indonesistiky.
  4. A je to tu! Kvalita mého života (rozuměj: naplnění smyslem) nezávisí na politice ani světových válkách. Z toho, co vidím kolem sebe, si můžu vyzobat jen to, co se mi líbí, obohatit svůj život inspirativními lidmi. A je to krása jít v jednatřiceti znova do prváku a těšit se do školy jako ta copatá holčička před 25 lety do Školy Hrou. Svoboda mi taky dovoluje všechno z povzdálí sledovat a v pravou chvíli se do toho vložit. A tak můžu zítra docela klidně uklízet nebo třeba psát seminárku. Nebo se mi bude chtít jít na Albertov či Národní.

A nejlepší na tom všem je, že vy můžete dělat úplně něco jiného. Třeba jít podpořit našeho prezidenta, pokud to tak cítíte. Co jiného je svoboda.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s