Již delší čas registruji rozruch kolem palmového oleje. Nebyl jsem si jistý nakolik jsou alarmující zprávy o vypálených pralesích reálné a nakolik se jedná o jednu z mnoha módních hysterií (vždy se objeví nějaké téma, které zahltí média a po pár dnech/týdnech po něm neštěkne pes). A tak jsem si sedl a „googlil“ – a to mne přesvědčilo, že se s vysokou pravděpodobností jedná o reálný problém.

Dalším rozměrem kauzy „Palmoilgate“ je vliv palmového oleje na naše zdraví. Z mnoha rozborů vyplývá, že nám rozhodně neprospívá. Když se podíváte na seznam výrobků obsahujících palmový olej, tak se v mnoha případech jedná o „smrtící“ koktejl cukru, umělých barviv a palmového oleje. Myslím, že řada těchto výrobků by si zasloužila stejný text jako je na cigaretách – „Požitím tohoto výrobků si vážně poškozujete zdraví“.

U jednoho z článků na toto téma jsem objevil ve fotogalerii fotku orangutana zraněného při vypalování pralesů v Indonésii. Foto je to pro mne velmi emotivní a tak jsem si vzal na klín naši jedenáctiletou dcerku, ukázal jí tuto fotku a začal jí vyprávět.

O tom, jak řada firem v potravinářském průmyslu vyrábí výrobky ne pro zvýšení kvality života těch, kdo je jedí, ale pro zvýšení jejich zisků. O tom, že aby byl zisk co největší, tak je třeba vyrábět co nejlevněji a prodávat co nejvíce draho. O tom, jak jedna ze surovin, která není zdravá, ale kterou řada firem do svých výrobků dává, je právě palmový olej. O tom, že palmy, ze kterých se palmový olej získává, se pěstují v tropických státech a ty jej potravinářským koncernům prodávají za relativně nízké ceny. A proto je palmový olej pro potravinářské koncerny výhodný, protože jim umožňuje vyrábět více za méně, tj. zvyšovat zisky. A tak toho palmového oleje chtějí čím dál tím více a proto vzniká stále více plantáží. Pro tyto plantáže je však třeba hodně místa a to se získává vypalováním tropických pralesů. A v těch pralesech žijí zvířátka – opice, tygři, nosorožci atd., která pak nemají kde bydlet a postupně umírají. A nebo jsou při vypalování zraněná, jako ta opička na obrázku.

„A tati, ve kterých potravinách ten olej je?“

„Z toho co máme doma tak např. v nutelle.“

Smutný výraz v očích: „V nutelle? To je škoda. Víš jak to uděláme? Tak tu nutellu co máme doma si budu šetřit a další už pak nekoupíme!“

Pak dlouho zkoumala ten obrázek: „A tati, víš co je hrozný? Jak moc je ten orangutan podobný člověku…“

Tento rozhovor proběhl před týdnem a byl jsem zvědavý, jakou  stopu na Dájce zanechá. Paradoxně jsem zjistil, že jsem tím rozhovorem výrazně ovlivnil sám sebe. Říkal jsem si: „Když už jsem to Dájce vysvětlil a chci po ní, aby omezila některé zdraví škodlivé potraviny, které jí chutnají, tak bych neměl kázat vodu a pít víno.“ A začal jsem si dávat pozor, zda v tom co jím palmový olej náhodou není a pokud jsem ho v dané potravině našel, tak jsem si vybavil obrázek orangutaní maminky a přešla mne chuť. I na mé oblíbené arašídové křupky :-).

Celý týden jsme se o tom doma nebavili a o to více mne Dája překvapila v pátek po návratu ze školy.

„Tati, stáhla jsem si do mobilu fotku té zraněné opičky a dnes jsem jí ukázala ve třídě. A víš co jsme zjistili? Že v těch cereálních čokoládových kuličkách, které prodávají v automatu na chodbě, je palmový olej! Zrovna jsme měli jedny načaté a víš co?“

„Nevím?“

„Už je pak nikdo z celé třídy nechtěl jíst! A už si je nekoupíme.“

A první co Dája dnes dělá, když vezme do ruky nějaké jídlo, tak se dívá na složení a hledá palmový olej. Mám z toho radost, protože tím pomáhá nejenom pralesu a opičkám, ale zejména sama sobě. Eliminuje tím ze stravy spoustu „smrtících koktejlů“ o kterých v televizních reklamách říkají jak je „cool“, když je děti jedí…

A také si uvědomuje, jak chování každého z nás tady doma může mít dopady na druhé straně zeměkoule…

Bohužel si také uvědomuji, že palmový olej ve výrobcích, které se prodávají u nás je jen špičkou ledovce. V mnoha chudých státech nemají dostatek potravin, ani peněz a tak „nezdravé“ levné výrobky jsou často jedinou alternativou, jak si zaplnit žaludek…