Detifoss – Duch vody

Dnešní nejsilnější zážitek byl vodopád Detifoss a kaňon řeky Jökulsá á Fjöllum. V islandštině je součástí zeměpisných názvů i popis místa – např. „foss“ znamená vodopád a „jökulsá“ je ledovcová řeka. (Pokud by Vltava byla ledovcová řeka, tak by se na Islandu asi jmenovala Jökulsá á Vltava.)

Kolem vodopádů je rovná šedá krajina, poskládaná z kamenů a skal, rozpadajících se na překvapivě pravidelné kvádry. Nic nenasvědčuje tomu, že je zde jeden z největších islandských vodopádů. Ani z parkoviště není nic vidět, ale blízkost vodopádů prozrazuje temné hučení a oblak vodní tříště vznášející se o několik stovek metrů dále. Řeka si v této skalnaté rovině vyhloubila koryto, které se právě u Detifossu mění na několik desítek metrů hluboký a místy až několik stovek metrů široký kaňon. Proč se právě zde koryto řeky propadlo…? Pohled na kaňon naskýtá úžasný kontrast mezi šedou kamennou planinou, šedohnědou masou valící se vody a ostrou zelenou barvou trávy, mechů a keřů, rostoucích v těsné blízkosti vody, protkanou místy koberci bílých, žlutých nebo růžových kvítků.

Lehce pršelo, takže u vyhlídky na vodopád nebylo až tak moc lidí. Zapozoroval jsem se do padající vody vyššího vodopádu a zaposlouchal se do jejího hukotu. Byl jsem fascinován tunami padající vody, která při letu do propasti formovala gigantické krajky a kudrlinky, které se vytvořily, chvíli padaly a zmizely. A hned nad nimi už padala nová krajka … Po pár minutách jsem měl pocit, že pokud se nezasoustředím na něco jiného, voda mne zhypnotizuje a vtáhne do sebe. Vzpomněl jsem si na starého Castanědova mexického Indiána. Varoval Carlose před Duchem vody – považoval ho za jednoho z nejmocnějších a nejnebezpečnějších. Je pro něj lehké ti ukradnout duši…

Bohužel (nebo naštěstí?) jsem byl mezi lidmi, takže dvojice, která si stoupla hned vedle mne, mne rozptýlila a kouzlo zmizelo. Popošel jsem pár set metrů proti proudu k druhému vodopádu. Šel jsem výš, kde nikdo nebyl a sedl si na šutr.

Byl jsem pár metrů od vodní hladiny, od mohutných peřejích, těsně předtím, než se se přes práh vodopádu propadly o několik poschodí níže. Z kalného tmavého proudu řeky šla ohromná energie. Měl jsem pocit, že vnímám siločáry, které se táhly nad hladinou a ohýbaly se směrem dolů, když kopírovaly vodopád. Zasahovaly i do nejbližšího okolí řeky, i do místa, kde jsem seděl. Ohromná energie  života. Nechal jsem  se unášet a hlava přepla na volnoběh.  Život … Je to úsečka nebo kruh? … Ta energie přede mnou je kruh. Voda se vypařila z oceánu, putovala kilometry a nebo možná tisíce kilometrů v atmosféře.  Pak spadla. Nad Islandem. Zmrzla a nabalila se na rostoucí masu ledovce Vatnajökul. Stovky, možná tisíce let byla zamrznutá a ignorovala bouřlivý vývoj na planetě Zemi. Vzestup člověka, pády civilizací, války, významné objevy, cesty do vesmíru… Jednoho dne se k ní dostaly teplé sluneční paprsky a opustila chladivou náruč ledovce. Na těch pár desítkách kilometrů cesty korytem řeky dala život mnoha rostlinám. Nabalila na sebe sopečný prach z lávových polí a zakalila se. Prachem, který vyputoval na zemský povrch z tisíce metrových hloubek… A teď tu běží přede mnou…pár desítek kilometrů před místem, kde se vlije do oceánu a znova se vypaří. Ale ještě předtím poskytne životní prostor tisícům ryb a jiných mořských rostlin a živočichů. Nasákne solí a dá moři jeho vůni.

Život je kruh a vše v něm má svůj smysl a místo. Pouze naše vědomí je omezené, schopné vnímat jen část kruhu a proto si myslíme si, že je to úsečka.

Protější vysoký břeh je vysoká skála vyskládaná z pravidelných kvádrů o velikosti trochu větší tvárnice. Jak krásný protiklad – ohromná energie životního kruhu sálající z divoké řeky oproti pravidelné a hranaté struktuře krystalu tvořícího protější skálu. Pohled na zřícené břehy dával tušit, že i ten nejtvrdší krystal energii vody dlouhodobě neodolá… Co je silnější? Energie  Života? A co to vlastně je? A měla by smysl bez toho krystalu, bez té skály, bez té buňky, ze které je postaveno naše tělo? A není buňka i ten krystal postaven ze stejné energie?

Jednoduchost, síla – pouze někdo, kdo dokáže vnímat skutečnou energii života je schopen z „krystalu“ vytvořit krásné věci, skvostné stavby nebo perfektní design. Zatímco ošklivé HP, na kterém píši těchto pár řádku, vzniklo pravděpodobně z energie, kterou cítíte v nákupních centrech…

Island, 26.7.2014

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s