Naposledy jsem lodí odněkud někam jel před skoro dvaceti lety, když jsem na stopa projížděl Kanárské ostrovy. Po vzdálení se od evropské pevniny končí GSM signál. Připojení do sítě je na lodi pekelně drahé. Vítej ve světě pomalého klasického cestování bez moderních komunikačních vymožeností.

Je to již několik hodin, co jsme po nalodění aut i jejich posádek vypluli z dánského přístavu Hirtshals směr Island. Na palubě fičí ledový vítr, přes mlhu toho není moc vidět a jemně prší.

Konečně se dostávám k prolistování průvodců po Islandu a naplánování trasy. Otevřu jednu z knih a narazím na fotku člověka brodícího řeku. Ten obličej znám…popisek pod obrázkem mi to potvrdí. Ano, je to on, Vláďa, kterého jsem skoro patnáct let neviděl. Je to škoda, byl fajn. Proč jsem se mu vlastně neozval a nezkusil ho vytáhnout na pivo? Nemám na něj už kontakt. Dělám si mentální poznámku po návratu najít kontakt a ozvat se mu. Zdá se, že rád jezdí na Island, budeme mít společné téma.

Vjíždíme do přístavu na Faerských ostrovech, kde máme zastávku. Počasí stále nestojí za nic. Jsme na palubě a nic nevidíme. Jdu si lehnout. Asi za hodinu do kajuty vtrhne David. Popadne foťák: „Vstávej, mlha se zvedla a venku je to super.“ Jdu na palubu  s ním. Připadám si jak ve snu. Loď vyjíždí na moře ze zátoky sevřené vysokými kolmými  skálami, částečně porostlými zelenou trávou a mechem. Sem tam se mezi vysokými útesy otevře malá zátoka a z moře pozvolna stoupá zatravněné údolí, v některých zátokách stojí pár domů nebo kostelík. Toto jsou Faerské ostrovy jak je znám z propagačních letáků – nádhera.

Ten samý den se ještě večer zastavím v lodním Duty Free shopu – nakoupím slané arašídy a mandle, hodí se k pivům, co nás čekají v autě. Vycházím z obchodu a mám pocit, že jsem na lavičce zahlédl známou tvář. Tu tvář jsem už dnes viděl!?! Nejistě zastavím:“Ahoj Vláďo, jseš to ty?“ Stejně překvapená odpověď: „Jirko, jsi to ty?“

Nevěřím na náhody. Vše je tak, jak má být. Ráno jsem  viděl Vláďovu fotku, měl jsem chuť ho vidět a tak jsem si ho přivolal. Nastoupil na loď na Faerských ostrovech spolu se svojí paní. Jedou na Island  na prázdniny. Už patnáctý rok za sebou. Jinam na dovolenou nejezdí. Popovídáme, fakt jsem ho rád viděl. Vyměníme telefony a slíbíme si zkusit se potkat na Islandu.

V kajutě  David vytáhne USB s filmy a skoukneme „Trabantiádu“ – kdo neznáte, mrkněte na to. Dan Přibáň a jeho parta projeli trabantem asijskou Hedvábnou Stezku, Afriku a spolu se starou Jawou a Fiatem Maluchem s polskou posádkou celou Jižní Ameriku. Jsou to neuvěřitelní kolíci a zejména filmy o putováni po Jižní Americe jsou super. To co dokázali, je jednoznačnou odpovědí pro všechny pochybovače, kteří znají jen jednu odpověď  „To nejde.“ Prostě když se chce, tak to jde. A nebo jinak, slovy klasika: „Svět patří těm, co se z něj neposerou.“ (Charles Bukowski)

23.-24.7.2014, Severní Atlantik